O knihách

O čtení a knihách

O víkendu proběhl Svět knihy.

"Tak doufám, že příští rok tam budeš podepisovat naši knihu," pošťuchuje mě Karel a prohlíží si moji knihovnu.

"Kolik knih jsi vlastně v životě přečetl?" ptá se Leia.

Nevím. Hromadu.
Celý život hodně čtu.
Tenkrát se vůbec hodně četlo.

Začalo to Robinsonem, Dvěma divochy, verneovkami. Pak přišly příběhy válečných pilotů, letců a dobrodruhů.
Na střední škole samozřejmě existencialismus.

Mladý intelektuál poslouchající The Cure a čtoucí Kafku, kterému jsem nerozuměl.

"Proč do toho Zámku toho zeměměřiče K. kurňa nepustí?" říkal jsem si, nechápaje všechny ty metafory.
"To sem byl já, ten Ká," dělá si šoufky Karel. "Chodil jsem tam za správcovou."

A pak jsem si v kladenské knihovně půjčil Hobita a Pána prstenů. K tomu jsem poslouchal synťákové kapely.
Dimenzionální skok.

Na vojně přišlo sci-fi.
Däniken, A. C. Clarke, Vládci loutek, Stopařův průvodce, Zeměplocha…

Služby byly dlouhé a nudné.
Kniha. Kafe. Krabička Startek.

Po vojně jsem začal číst Remarquea, Hemingwaye i toho rebela Bukowského. Obžaloba války, konformismu a života v kleci.

Návody na synťáky jako můj denní chléb.

Teď mám v knihovně Bhagavadghítu, Ramthu, Anastázii, Moc přítomného okamžiku i Uprdelismus.
Hledám smysl života.

A vedle toho mám korespondenci Voskovce a Wericha, komplet Cimrmany nebo biografie Genesis, Led Zeppelin a Bowieho.

Muzika mě pořád bere.

Ten báječný svět čtení, klidu a fantazie.
Vůně stránek.
Šustění papíru.
To jemné prohrábnutí listů v akordu zvědavosti.

Nahlédnutí na písmenka a ilustrace jako harfenista, který se jen lehce dotkne strun.
Je to pořád stejné.

Od první verneovky se ten pocit nezměnil.

A nejlepší je k tomu hudba z gramofonu. Něco dobrého k pití. A chvíle klidu.
Je to terapie.

Do hrobu si nevezmeme majetky ani peníze.
Vezmeme si to, jak jsme se chovali k druhým. Jak jsme pomáhali. Jak jsme byli laskaví. Co jsme dali.

Ale hlavně — čím jsme nasytili duši.
A v mém případě je moje duše hodně hladová.
A hodně se do ní vejde.

Vezměte si tedy nějakou pěknou knihu, otevřete okno a užívejte nádherné dny.
Já si jdu něco nalít a otočit desku.

Pěkný večer všem

Mirek, Karel & Leia